Blíží se konec dalšího roku a s ním i konec sezóny. Jako každý rok s ním přichází i čas bilancování. Je to čas zastavení se a zamyšlení se nad uplynulým rokem. Nejen jednotlivci přemýšlí, co jim tento rok přinesl, vzal nebo kam je posunul. Každý rok nad tím uvažujeme i v rámci celého našeho týmu Jaguars, potažmo klubu EWSC Praha. Jaká byla uplynulá sezóna? Byla pro klub přínosem a někam ho posunula? Nebo ho zastavila? A pak přichází mnohem těžší otázka – jaká bude ta příští sezóna?
Když se nad tím zamyslím, rok 2014 byl rok zvláštní. Začínal jako velká neznámá, protože právě před rokem v tento čas jsme se rozhodli nenastoupit do příští ligové sezóny. Situace v české lize pro nás tehdy byla vyhrocená, nepříjemná a neumožňovala nám sportovat tak, jak bychom si to představovali a jak je to podle nás normální. Účast v lize nám nepřinášela tu potřebnou radost ze hry, namísto toho to byla jen frustrace. I přes snahu se nám nikdy nepodařilo nic změnit a setkávali jsme se s nepochopením. Tak jsme se jako klub rozhodli další sezónu vynechat. Část nově příchozích a mladších členů s názorem starší většiny klubu a vedením nesouhlasila a tak z našeho klubu odešli, aby si vytvořili nový tým, s nímž by do ligy nastoupili. Bylo to období dalších změn v našem týmu. Rozhodnutí opustit českou ligovou soutěž po šesti letech bylo rozhodnutí přelomové. Ale naše klubová základna se i rozšířila, protože náš klub přibral pod svou hlavičku tým jednokolkařů – Prague Unicycle Hockey Team.
I když jsme nenastoupili do České EWH ligy, první polovinu roku 2014 jsme strávili poměrně aktivně. Nebylo měsíce, ve kterém bychom neměli nějakou akci. V únoru, březnu a dubnu proběhla přátelská utkání našeho týmu s týmy New Cavaliers a Indians Plzeň a v květnu jsme pořádali malý turnaj s mezinárodní účastí – MINI Prague Cup. Byl to první ročník a kromě našeho týmu, New Cavaliers a Indians Plzeň se zúčastnili ještě Ballbusters Würzburg z Německa. Turnaj to byl tedy velmi komorní, ale i to má něco do sebe – všichni si zahrají se všemi a odpadá nervozita a shon kolem pořádání velkého turnaje. Turnaj byl tedy úspěšný, až na to, že se zranil náš hráč Denis Goll. Po převrácení jeho vozíku si zlomil krček stehenní kosti.
V červnu přišel na řadu turnaj v Zurichu. Letos to byl náš jediný turnaj v zahraničí, ale ne náš jediný turnaj mezinárodní. Letošní rok byl na turnaje obecně chudší, protože se v srpnu konalo MS v Mnichově a většina týmů směřovala svou pozornost a finance tam. Do Zurichu jsme museli jet bez Denise, který se stále léčil ze svého úrazu. Jeli jsme tedy jen v šesti a nováček Jan Hašlar, který se přidal k našemu týmu teprve v listopadu předcházejícího roku, byl postaven do nelehké role – být na svém prvním velkém mezinárodním turnaji hráčem základní sestavy bez možnosti střídání. A tuto roli celkem zvládl. Přeci jen měl za sebou aspoň ony tři přátelské turnaje a MINI Prague Cup. Velkou událost turnaj znamenal pro Petru Černou, která k nám přestoupila na začátku roku z týmu New Cavaliers. Byl to pro ni první výjezd za EWH do zahraničí a to je po čtyřleté kariéře dlouho očekávaný zážitek. Sice jsme skončili poslední, ale turnaj se dá shrnout jako úspěšná klubová a týmová akce.
V druhé polovině července přišlo již tradiční letní soustředění – po páté jsme se vydali do Nové Role u Karlových Varů do našeho oblíbeného kempu. Kemp je malý a prostředí už dobře známe, takže čas strávený tam je vážně „pohoda“. I když to není žádná dovolená – dvakrát denně jsme dvě hodiny poctivě trénovali ve sportovní hale, která je naštěstí jen přes parkoviště u kempu. A v horkých dnech přijde vhod i rybník, který je také hned vedle. Soustředění vede jak k velkému hernímu posunu celého týmu, na kterém má velký podíl naše trenérka Andrea, ale také nás vždy spojí víc jako kolektiv. Velký přínos letošního roku vidím hlavně v tom, že se sestava našeho týmu nijak nezměnila. Kromě Petry, která přešla do našeho týmu na jaře, ale kterou jsme všichni už znali, nikdo nepřišel ani neodešel. Což je za dlouhá léta asi poprvé. Dovolím si tvrdit, že Jaguáři nejsou jen skupina lidi, hrajících v jednom dresu, který klidně vymění za jiný, ale že jsme skutečný tým, co drží spolu.
To, jak prospěšné naše soustředění bylo, jsme mohli hned ukázat na dalším mezinárodním turnaji – Prague Powerchair Hockey Open 2014 – který pořádali New Cavaliers. Turnaje se účastnilo šest týmů – kromě nás a New Cavaliers to byli ještě Indians Plzeň, Black Knights Dreieich, The Trouble Makers Ljubljana a Hurricanes Bochum. Turnaj to byl tedy také komorní, ale konkurence nebyla snadná. A Jaguáři opravdu dokázali využít zkušenosti získané na soustředění – za celý turnaj jsme zaznamenali jen jednu těsnou porážku od Black Knights, kterou jsme jim ale v semifinále vrátili a poprvé v historii našich vzájemných zápasů je tak porazili. Po dlouhé době se nám podařilo porazit i Trouble Makers ze Slovinska. Finále bylo celkem nečekaně české – Jaguars a New Cavaliers. Ani Kavalíry už se nám dlouho nepodařilo porazit, ale tentokrát náš rozjetý tým nedokázali zastavit a my tak vyhráli svůj první mezinárodní turnaj v historii klubu.
Tím ale jakoby naše sezóna skončila. Původně jsme sice měli naplánované další tři přátelská utkání s New Cavaliers a Indians na druhou půlku roku, ale ta byla zrušena. Ne na naše přání. Osobně si myslím, že přátelská utkání jednou za měsíc v rámci společného víkendového soustředění New Cavaliers a Indians byla prospěšná pro všechny zúčastněné. Ale asi si to nemysleli všichni. I přes to, že už nás nečekala žádná florbalová akce, na naše pravidelné tréninky jsme rozhodně nerezignovali. Letos jsme se i zaměřili na nutné opravy a úpravy našich sportovních vozíků. Stejně nás ale současná situace nutila víc a víc přemýšlet o klubové budoucnosti.
A jaká tedy bude naše budoucnost? Jakou cestou se vydáme? Co zatím víme jistě je, že v květnu se uskuteční čtvrtý ročník našeho mezinárodního turnaje Prague Cup. Přípravy už jsou v plném proudu a už i přibližně víme, kolik a jaké týmy přijedou. Je to méně než v minulém ročníku a to nejspíš proto, že jeden belgický tým pořádá svůj nový turnaj ve stejný měsíc jako je Prague Cup. Řada evropských týmů, které aktivně jezdí po turnajích, to mají blíž do Belgie než do Prahy. A jinak? Řada lidí se zajímá o to, zda se Jaguars vrátí do české ligy. Zjednodušeně řečeno, odešli jsme kvůli ideálům. Po dlouhém vyjednávání s německou federací ohledně účasti v německé lize jsou jediné, co nám v oné účasti brání, finance. Takže záleží na tom, která z těchto překážek bude zdolatelnější. Možná se však ledy pohnuly.
Závěrem bych chtěla poděkovat svému týmu Jaguars a to jmenovitě Standovi Cimpovi, Petře Černé, Denisu Gollovi, Janu Hašlarovi, Pájovi Štolbovi a především kapitánce Ivě Zemkové. Myslím, že jsme „supr“ tým. Dále děkuji naší trenérce Andree Kuncové, která se nám pořád věnuje a to nejen na trénincích. Bez trenéra se to prostě doopravdy dělat nedá. V neposlední řadě děkujeme našim asistentům a lidem kolem nás. Zmínila bych především Matěje, který každý týden přiváží na trénink vozíky a ještě s námi trénuje na jednokolce, Jendu, který nám každý týden staví mantinely, Janu, která nechybí na žádné naší akci a Oldovi, který nám na každém soustředění skvěle vaří. Dík patří i našim fanouškům a všem, co nás nějak podpořili či podporují, ale i těm, co s námi hráli, hrají a budou hrát.
Přeji všem klidné prožití vánočních svátků, hodně štěstí a úspěchů do roku 2015 a fanděte nám. Snad i pro tým Jaguars bude příští rok úspěšný.